Zpět na hlavní stránku

Dovolte, abychom se představily:

Něco o nás:

Asima: "Jsme psice. Přesněji: Já jsem kavkazská pastevecká psice, a to prtě je psice svatého Huberta (bladhaundice). Doma na nás volají: Ajrinko! Prcku! - Venďásku! Prevíte!

Oblíbená činnost:

Wendy: "Dříve jsem rozhlodala doma vše co nebylo železné nebo betonové, to byla zábava! Teď mám nejraději vyšimrávačku od všech tří pánečků, a s tím nejmenším hru na zlého a krvežíznivého baskervilla (anébrž hru na zadržení pachatele, v rolích se střídáme). Jo a abych nezapomněla - opravdu mimořádnou rozkoš mi poskytuje pohled na otevírající se lednici..."

Asima: "Teď už jsem dospělá, tak si moc nehraju. Ale to bladhaundě kolikrát tak blbne - tak proč bych se k němu občas nepřidala? Hra na zakusovaného bladhaunda není vůbec špatná!"

Nejzajímavější na nás je:

Asima: "Že Wendy ani nějak obzvlášť neprotestuje, když si nasoukám její ucho nebo její nohu do krku. Mimochodem, rozpětí Wendiných uší - 74 cen´táků - je větší než Wendina kohoutková výška... Jo, a ještě tohle: do hlídání se mi nikdo plést nesmí aby neskončil v kotrmelcích - ale u misek s jídlem na mě i Wendy může vrčet a zahánět mě pryč, jako kdyby ona byla nebezpečnej a zlej pes :-)"

Jak jsme se našli?

Asima: "Na internetu má panička vyčuchala mého tatínka, takže pár týdnů poté jsem opustila rodné Slovensko a stala se brňákem..."

Wendy: "Ajrinka k nám přišla už dřív, jako hlídač, ochránce a společník, když stará polobernardýnice Čuki odešla v necelých patnácti letech na svou poslední procházku... A já? Velký páneček uzřel v Pes přítel baseťátka a zbláznil se. Leč panička se zasekla že jitrnici bez nožiček nechce ne a ne, a jelikož paní chovatelka měla k odběru i mě, hned byla tlapka v rukávu!"

Čím se můžem pochlubit?

Wendy: "Já jsem nesmírně šikovná a podnikavá, a Ajrinku jsem naučila věci, které ona - přestože je dospělá - dosud neznala! Představte si, že dokud jsem se k nám nepřistěhovala, Ajrinka neuměla ani otevírat dveře (otočená klika - pro mě žádný problém), nikdy ji nenapadlo zvednout prkýnko na záchodě aby se napila něčeho lepšího než je v misce, a jak se kradou piškoty z kredence metodou naskočení psa na psa, na to jsem ji také musela zaškolit až já! A taky máme dost psích kamarádů. Někteří pejsci sice před námi prchají, ale zbytečně, my většinou psy nejíme! Tedy pokud nedají najevo chuť jít do opravdové rvačky - takoví jsou podle Ajrinky jedlí. Náš nejoblíbenější kámoš je Maxík ze sousední chalupy, Ajrinka má hodně přátel na cvičáku nebo z dob kdy jezdila na výstavy, a na procházkách nemáme nic proti tomu se očuchat a zavrtět ocáskama na čivavy ni dogy."

Asima: "Já soudím, že jsem poměrně vychovaný a přátelský kavkazák. Pravda, když potkáme někoho kdo by mě mohl naštvat nebo někdy v minulosti naštval, panička pranic nedbá presumpce neviny a vyškube a vyškrtí mě už v předstihu :-( Ona není blbá, po mnoha držkopádech ví že jsou situace kdy na povely ohluchnu, ale ta její neslušná slova a vzteklé mumlání že nepotřebuje být ve zprávách na Nově slyším. Slyším, ale nedbám... Zase na druhé straně - když se v mém okolí neděje žádná nekalost, mám přímo vytříbené společenské chování! Například svým veterinářkám nabízím pacičku při příchodu do ordinace i při odchodu, i když se mi mezitím rýpou třebas v ... no však jistě víte kde my psi máme anální žlázky."

(viz portréty v Neviditelný pes - Zvířetník)

Zpět na hlavní stránku